Ženy a politika

V poslední době zjišťujeme, že na poli politiky dochází k určitému posunu v chápání ženy ve společnosti. Kdo se zabývá genderovou problematikou, tak ví, jak dlouho se na toto téma diskutuje a s jakými výsledky. Mockrát bylo připomínáno, že vlastně genderová problematika ve své racionální podobě, tj. taková, která není extrémistická a neobsahuje nic podstatného z toho, co je obvykle nazýváno feminismem, je úsilí žen o dosažení rovnosti s muži ve všech společenských ohledech. Nejde tedy jen o účast žen ve vysoké politice (participace na moci), ale o postavení ženy v zaměstnání, její mzdové ohodnocení, její postavení v rodině a sdílení břemena starosti o domácnost a děti společně s mužem a další situace, ve kterých se doposud nepodařilo dosáhnout rovnosti žen a mužů.

Genderová problematika je samozřejmě velmi rozsáhlé téma, které je různě vnímané a diskutované či tabuizované v nejrůznějších kulturách, zemích a světadílech v závislosti na mnoha činitelích, které tuto problematiku ovlivňují. Mezi nejpodstatnější patří vzdělání žen, úroveň civilizace, státní zřízení, stupeň technologického vývoje a řada dalších. Situace nemůže být v zemi Střední Afriky s vysokou negramotností a nízkou výkonností ekonomiky stejná jako v zemi evropského kontinentu s téměř nulovou negramotností a vysokým stupněm ekonomického a společenského rozvoje. Nejrůznější genderové studie ukazují, že ženy se o svůj podíl na moci hlasí v okamžiku, kdy jejich podstatná většina v příslušné společnosti dosáhne určitého stupně vzdělání srovnatelného se vzděláním mužské části společnosti. Z toho vyplývá, že si ženy musejí uvědomit své právo na vzdělání, usilovat o jeho dosažení a pak mohou uvažovat o získání podílu na vládě, tedy o rovnosti žen a mužů. To vše není věc jednoduchá a jak historie ukázala, je možné o prosazování rovnosti žen a mužů začít usilovat v okamžiku, když je žena z podstatné části osvobozena od povinností plynoucích z její přirozené úlohy matky a strážkyně ohně, tj. osoby odpovědné za chod rodiny a výchovu dětí. Ve většině evropských zemí se tak stalo prakticky až v druhé polovině minulého století, kdy se zvýšilo průměrné vzdělání žen, značně se snížila porodnost, vlivem vývoje a dostupnosti bílé techniky se podstatně zjednodušila práce v kuchyni a domácnosti a v důsledku plošného rozvoje předškolní a školní výchovy se denní starost o děti přesunula na instituce. Dnešní, zejména mladé, ženy evropských zemí se domáhají účasti na rozhodovacích procesech jak v ekonomice, tak i v politice. Některé země na tuto snahu reagovaly pozitivně, např. skandinávské země, odsouhlasily tzv. kvóty pro ženy a dnes se účast žen na rozhodovacích procesech především v politice pohybuje mezi 40–60%. Lze tedy říci, že u nich bylo dosaženo rovnosti žen a mužů.

V ostatních zemích Evropy jsou citelné rozdíly mezi původními členskými zeměmi EU mezi sebou a dále mezi nimi a zeměmi bývalého východního bloku. I když je již po řadu let prosazována snaha po dosažení rovnosti žen a mužů ve všech společenských ohledech, donedávna bylo zřejmé, že se různé země z různých důvodů staví k tomuto požadavku různě. O tom svědčí i rozdílné reakce zemí EU na zamýšlený požadavek EK na 40%-ní zastoupení žen v evropských akciových společnostech obchodujících svými akciemi na burze. Nicméně změna v postoji některých politických stran a politiků, o které jsme se zmiňovali již na začátku tohoto článku, je zřejmá. Osvěta, která v tomto směru léta probíhá a je uskutečňována genderovými neziskovými organizacemi a genderově orientovanými politiky, začíná nést své ovoce. Příkladem takové změny může být i chování našich politických stran a politiků: není už jevem ojedinělým, že strany přistupují na zipový systém tvoření kandidátních listin, zejména ty menší s menší nadějí na získání míst ve sněmovně, některé uvažují o vnitřních stranických kvótách a jsou to kupodivu i strany větší. Slova rovnost žen a mužů nebo jejich ekvivalenty se stávají v médiích stále frekventovanějšími. Zdá se tedy, že se pojem rovnosti stává heslem doby, které by mohlo přinést své kýžené ovoce už v dalších volbách. Přejme to všem ženám, které se o politiku aktivně zajímají a chtějí se jí věnovat. Rovné zastoupení ve volitelných orgánech jak zákonodárných, tak exekutivních by totiž mohlo přispět ke kýžené názorové diverzitě, tolik potřebné pro racionální vládnutí v této zemi.

Článek napsala paní Marie Marvanová, která je odborník a poradce na genderovou problematiku v projektu PROFI ŽENA.